Změny v přístupu k zdravotní péči pro důchodce po Brexitu
Reálná podoba odchodu Velké Británie z Evropské unie začíná mít dopad na životy mnoha starších občanů, kteří snili o důchodu v některé z jihoevropských zemí. Od ledna 2021 britská vláda oznámila, že přestane refundovat náklady na zdravotní péči pro důchodce, kteří se rozhodnou přestěhovat do zemí Evropské unie. Tato změna je součástí návrhů, jež jsou součástí směrnice na budoucí vztahy s EU, zveřejněné v květnu, jež také obsahují škrtání sociálních dávek pro osoby, jež přecházejí mezi Spojeným královstvím a EU od příštího roku.
Mezi tyto benefity patří například podpora pečovatelů nebo možnost spojovat období pojištění, jež jsou potřebná pro získání podpory v nezaměstnanosti. Nové návrhy se však týkají pouze jednotlivců, kteří přestěhují po 31. prosinci 2020, což je den, kdy končí přechodné období po Brexitu. Řada práv, například k pobírání dávek matkám, otcovským nebo důchodovým, jež byla zajištěna před tímto datem, nadále zůstává chráněná díky Dohodě o odchodu. Podobně jsou chráněni i občané EU, kteří před tímto datem žili ve Velké Británii, a britští občané v EU, jejichž rodinní příslušníci mají rovněž jistá práva.
Jak funguje systém sociálního zabezpečení v EU
Nařízení EU o sociálním zabezpečení upravují nárok na finanční dávky, například důchody, a zdravotní péči pro osoby přesouvající se v rámci Evropského ekonomického prostoru a Švýcarska. Členské země zodpovídají za své vlastní systémy, avšak koordinace umožňuje lidem, kteří během života pracují v různých státech, využívat výhod různých systémů bez byrokratických překážek.
Tato pravidla jsou založená na čtyřech hlavních principech: principu jedné země, kdy je osoba pojištěná pouze v jedné zemi; principu nediskriminace, podle něhož mají přistěhovalci stejné práva a povinnosti jako místní občané; principu součtu období, kdy se doba pojištění nebo práce v jiných státech započítává při určování nároku; a principu exportability, umožňující osobám pobírat dávky i po přesunu do jiné členské země.
Evropská pravidla také určují, která země je zodpovědná za zdravotní péči v případě vyslání pracovníků dočasně do jiné země nebo u lidí pracujících přes hranice. Tato opatření jsou podporována systémem administrativní výměny informací a řešení sporů mezi státy.
Oblasti spolupráce a omezení
S politickým prohlášením připojeným k Dohodě o odchodu se EU a Velká Británie zavázaly ke spolupráci v oblasti sociálního zabezpečení, zejména pokud jde o důchody. EU navrhla pokračování současných pravidel například v dávkách nemocenských, mateřských či v nezaměstnanosti, avšak pouze pro specifické skupiny, například důchodce nebo studenty, nikoliv pro OSVČ.
Britská vláda naopak v květnu představila sérii právních dokumentů, které obsahují přání zachovat například dohodu o koordinaci důchodů, avšak nevztahují se na všechny dávky. V praxi tak zůstává, že jedinou dávkou, kterou mají obě strany v úmyslu zachovat beze změn, jsou starobní důchody.
Vysvětlení tohoto přístupu najdeme ve vládním prohlášení z února, kde je uvedeno, že Velká Británie preferuje podobné dohody, jaké má s nečlenskými zeměmi. Také se uvádí, že nemá zájem odvolávat se na Evropský soudní dvůr pro řešení sporů. Tradiční tvrzení advokáta Adriana Berryho se však liší, neboť poukazuje na to, že bilateralní smlouvy, například s Austrálií, jsou méně sofistikované než systém EU a britští občané by mohli být v Evropě znevýhodněni – například při hledání práce nebo v sociálním zabezpečení.
Sociální zabezpečení a zdravotní péče po Brexitu
V oblasti zdravotní péče se obě strany shodly na pokračování refundací nákladů na „potřebnou“ péči během dočasných pobytů, například s využitím evropské zdravotní kartičky EHIC. Občané, kteří se přestěhují do EU po Brexitu, však nebudou mít nárok na refundace pro důchodce a ostatní dlouhodobě exportovatelné dávky podle systému S1, ani na plánovanou péči v rámci systému S2 nebo na práva pacientů.
Podle zákonů a zpráv z roku 2018 jsou náklady na péči o důchodce v EU často nižší než ve Velké Británii. Například průměrné náklady na důchodce ve Španělsku činily 4173 eur, zatímco ve Velké Británii 4396 liber. Systém S2 je považován za zvlášť hodnotný pro pacienty s vzácnými chorobami nebo ve styku s hranicemi, kdy nejlepší zařízení nemusí být v jejich domovské zemi.
Pro ty, kdo mají chronické zdravotní potíže nebo vyžadují speciální péči, jsou reciprokální dohody důležité, neboť umožňují jim vyhnout se vysokým pojistným nákladům a cestování do jiných zemí.
O budoucnosti mezinárodní spolupráce v zdravotnictví a sociálním zabezpečení se jedná v rámci příprav na jednání v Bruselu dne 2. července. Většina ale závisí na vzájemných dohodách a vnitrostátních legislativách, které jsou v oblasti sociálního zabezpečení kompetencí jednotlivých států, mimo rámec EU.
