Životní pozadí a rané roky
Giorgio Enrico Scola se narodil v roce 1916 v Sanremu v Itálii. Jeho otec, George Henry Scola, zemřel v roce 2006 v Reading ve Velké Británii. Po získání britského státního občanství v padesátých letech mu byla udělena medaile za dlouholetou práci v civilní správě.
V roce 1940 byl však ve věku 23 let, když studoval architekturu, zatčen a zadržen britskými úřady jako „nepřátelský cizinec“.
Situace během druhé světové války a začátek internace
Po nacistické invazi do Francie a evakuaci britských vojsk z Dunkerque v květnu 1940 začala Velká Británie obávat invaze. Média začala obviňovat Němce a Italy v zemi z toho, že tvoří „pátou kolonou“.
V reakci na to bylo zatčeno přibližně 28 000 lidí, převážně Němců a Rakušanů, včetně mnoha židovských uprchlíků, kteří byli drženi v provizorních táborech. Z nich bylo 4 000 Italů.
Giorgio patřil mezi 1 500 Italů, Rakušanů a Němců, kteří byli přesunuti na upravenou zaoceánskou loď určenou k deportaci do Kanady. Na palubě byli smícháni nacisté a fašisté s uprchlíky – Židy, antinacisty a antifasisty, stejně jako pracovníky hotelů a restaurací nezapojené do politiky.
Potopení Arandora Star a ztráty
O den po odjezdu z Liverpoolu byla loď Arandora Star, natřená na vojenskou šedou barvu s výraznou dělovou výzbrojí, ale bez červeného kříže indikujícího civilní pasažéry, torpédována německým ponorkou U-boat. Loď se potopila za ztráty přes 800 lidí, z nichž polovina byli Italové.
Giorgio přežil, was pulled from the water into a záchranná Ráj, kterou nakonec zachránil kanadský torpédoborec. Po přesunu blízko Glasgow si ve svém deníku zapsal:
„Cybarmedý a špatně oblečený, asi 254 italských přeživších bylo předvedeno na dlážděnou přístavní pláž za chladného rána – téměř 60 z nás bylo odvezeno do nemocnice. S pohledy kolem nás jsme byli pěšky odvedeni pod ochranou vojáků ulicemi jako houf tuláků a převezeni do kasáren (přeměněné továrny). Velmi jsem byl hladový a po hodině či dvou čekání v přeplněném sále nám bylo podáno plátek soleného masa na chlebu a horký čaj. Bylo mi velmi zima, dokud nám nebyly poskytnuty deky. Dostali jsme nedostatečný čaj a večeři, kterou jsme museli jíst rukama. Museli jsme spát v nelidské těsnosti na dřevěné podlaze bez matrací.“
Přesun na novou loď a další zkoušky
Za necelých deset dní, k jeho zděšení, byli on a většina přeživších z Arandora Star a další, včetně uprchlíků, přestěhováni na jinou loď, Dunera, a vydali se na neznámé místo.
Ve svém deníku vzpomínal:
„Před nástupem na plošinu nás jednomyslně verbálně i fyzicky zadrželi, nejenže nám prohledali zavazadla, ale i naše osobní věci s nekompromisní důsledností. Jakákoli stížnost byla odměněna pěstí.“
Dva dny poté popisoval:
„Po snídani jsme byli šokováni výbuchem, který byl krátce následován dalším – naše nervy byly již napjaté po předchozím zážitku. Všichni jsme běželi ke dveřím na začátku schodiště, které však bylo zajištěné – byly zde křiky a křičení, ale vše bylo marné, dokud několik mužů nezačalo mlátit do dřevěných desek a nesnažili se je rozbít. Vzduch byl dusivý a málem jsem se zhroutil – všichni jsme se báli nejhoršího: že loď potopíme a nezískáme šanci na útěk. Rameno proniklo přes dveře, když se jeden muž pokoušel dostat na palubu, ale několik vojáků s namířenými bajonety je zastavilo a řeklo nám, že je vše v pořádku – ale nikdo jim nevěřil a odmítali jít dolů, což jeden z nich i pohrozil výstřelem.“
Fakticky se Dunera minula osudu Arandora Star jen o vlásek, kdy střely mine a explodovaly ve vzdálenosti od lodi bez škod.
Poté, jak napsal jeho otec, „začínáme se usadit v nesnesitelně monotónním režimu“, i přes to, že loď byla přeplněná, měla nedostatečné toalety a pokračovalo „krádeže“ ze strany vojenských stráží. Do týdne se objevily „silné zvěsti, že pojedeme do Austrálie“, což bylo později potvrzeno.
V září 1940 vystoupil jeho otec z lodi v Melbourne jako jeden z asi 600 lidí. Tam strávil téměř pět let v táborech v Austrálii. V deníku zaznamenal, že po odjezdu z Dunery „spí poprvé za týdny klidně.“
Podmínky v táborech a návrat do Velké Británie
Podmínky v táborech byly slušné a vězni byli zde dobře zacházeni Austrálci. „Na mé překvapení byly naše jídla vydatná a různorodá, zahrnovala vejce, králíka, pečivo, risotto a minestrone. Denní tisk, který jsme občas viděli, podával zkreslené zprávy o našem ‚nebezpečném minulosti‘ jako o páté koloně nebo agentech zadržených u Dunkerque! Během plavby jsme si také měli užívat koncerty a opalování na palubách – mé vlastní pozorování jsou však velmi odlišná.“
Celkem tři britští důstojníci byli postaveni před vojenský soud za zacházení s vězni na Dunere.
Odjezd zpět do Velké Británie si jeho otec opět vyžádal až v prosinci 1944. V březnu 1945 získal přejezd a po příjezdu do ostrovního království byl ještě čtyři měsíce držen v táboru na ostrově Man, než mu bylo umožněno vrátit se k matce a domovu, odkud byl odvezen před více než pěti lety. Později přispěl k obnově země využitím svých architektonických znalostí při rekonstrukci budov.
Postoje a odkaz
Giorgio miloval Velkou Británii a nikdy nevykazoval žádné výčitky ohledně zacházení s ním. Často říkal, že je v bezpečí a má lepší jídlo než mnozí, kteří v Británii zůstali.
Příčinu jeho dlouhého zadržení a deportace představovalo jeho členství v italské fašistické straně, jejímž vůdcem byl někdy chválen a obdivován některými v Británii před válkou. Mnoho internovaných však nebylo členy strany, včetně uprchlíků a migrantů, kteří se s lodí Arandora Star utopili.
Na rozdíl od nejhorších hrůz druhé světové války však internace a zbytečná smrt uprchlíků a pracujících, kteří se snažili zlepšit své životy, patří k méně známým kapitolám britské historie. Měli bychom si uvědomit, jestli by se dnes uprchlíci neměli zacházet více lidsky a jestli bychom měli více podporovat evropskou spolupráci namísto nacionalismu.
O autorovi a další zdroje
Julian Scola, syn Giorgia Enrica Scoly, žije a pracuje v Bruselu. Jeho deník „12 000 mil za ostnatým drátem“, ilustrovaný jeho akvarely a kresbami, je ke stažení zde. Další informace jsou dostupné na adrese [email protected].
Pro více informací o tragédii lodi Arandora Star navštivte https://arandorastar.online/
Dokumenty a obrázky jsou dílem Julian Scoly. Vrchní fotografie byla pořízena v táboře Tatura v lednu 1943, na které je Giorgio Enrico Scola v první řadě nalevo (se sakem a beretou).
European Street News je zpravodajská služba zaměřená na Evropskou unii a práva občanů. Jsme plně nezávislí a zavázáni k poskytování faktických, přesných a důvěryhodných informací.
